# Souhrn činnosti Tomáše Vymazala za tři roky mandátu poslance ## Souhrn proaktivní činnosti a pokrok ve snaze o liberální regulaci konopí poslance Tomáše Vymazala za první tři roky výkonu mandátu v PS PČR. **Vyhotoveno jako podklad pro primární volby do PS v rámci KS JmK v listopadu roku 2020.** Krátké slovo úvodem: V následujícím textu jsem se pokusil vypíchnout to nejzásadnější z proaktivní agendy, kterou jsem během prvních tří let v PS řešil. Najdete v něm jak kroky nebo snahy, které se alespoň částečně povedly, tak i ty, které se nepovedly. Snažil jsem se psát stručně a jasně, abyste měli možnost ten text v rozumném čase přečíst, ale zároveň počítám s tím, že témata, která vás nezajímají, v rámci úspory času a energie prostě přeskočíte. Není na tom nic špatného, to nejdůležitější jsem napsal přímo do kandidátské řeči, kterou jste už četli. Jen u agendy týkající se regulace konopí jsem měl potřebu se trochu rozepsat, protože jsem jí věnoval největší množství času a energie, přičemž se podařilo sepsat spoustu návrhů ale dosud nebylo nic z toho prosazeno. Pokud vás rozsah textu k samo-pěstování vyděsí, tak na jeho začátku najdete informaci, která část je volitelná a která je pro pochopení mého návazného rozhodnutí nezbytná. Přeju příjemmné čtení a těším se na doplňující dotazy v diskusi k primárkám. ### Zpřehlednění a zrychlení plnění informační povinnosti u odposlechů V září 2019 jsem v PS pořádal seminář s názvem problematika odposlechu, kde bylo řešeno primárně téma informační povinnosti těch, kdo odposlechy nařizují, vůči odposlouchávaným osobám, téma snahy o zákaz, znemožnění nebo prolomení koncově šifrované komunikace online, a téma dohledu nad zasahováním do práva na soukromí ze strany nezávislých kontrolních orgánů, jako je Stálá komise „pro velké ucho" se svým nejdelším oficiálním názvem ze všech orgánů PS PČR vůbec. Na tomto semináři vystoupila čtveřice advokátů z prezídia Unie obhájců ČR, pánové Toman, Vlk, Trojan a Nespala. Nejen, že mi doktor Petr Toman napsal jádro návrhu, o kterém budu psát níže, spolupráci se mnou si kupodivu stále pochvaluje, což mě moc hřeje u srdce, ale už se k němu přidal doktor Václav Vlk, který se mi dokonce nabídl jako spolupracovník („chci pomoct a spolupracovat na zajímavých projektech, 100% podporuji legalizaci konopí", nějak tak mi to psal) bez omezení konkrétním výčtem témat. Zatímco doktor Toman si agendu hodlá vyzobnout sám, doktora Vlka mám prý úkolovat (jeho slova), takže s tím taky počitejte, že je k dispozici, pokud budu v PS a ta spolupráce díky tomu vydrží. No a teď už k věci: V rámci novelizace trestního řádu jsem načetl pozměňovací návrh **(dále jen „PN")**, který by v případě prosazení znamenal jasné vymezení a úpravu toho, kdo je v rámci trestního řízení zodpovědný za informování odposlouchávaných o tom, že byli odposloucháváni, a kdy je má informovat. Konkrétně jsem se tuto povinnost pokusil omezit čistě na státního zástupce, který odposlechy v daném trestním řízení vyžádal a buď je sám povolil, nebo si povolení sehnal od patřičného soudce (pokud to bylo potřeba). V mnoha případech by mnou navržená informační povinnost dotyčným umožnila bránit se potenciálnímu nelegálnímu odposlechu před soudem. Nebo by jim alespoň umožnila vymáhat po státu takto vzniklou škodu. V každém případě by navíc byla posílením práva v minulosti odposlouchávaných osob na soukromí. Návrh se bohužel ve Sněmovně nepovedlo prosadit ani přes původní přísliby podpory ze strany vládní většiny. Nenechal jsem se odradit, svůj návrh nadále řešil se zástupci Ministerstva spravedlnosti a dosáhl toho, že jasné zadefinování informační povinnosti u odposlechů bude údajně jednou z částí chystané rekodifikace trestního práva, která je různými ministry spravedlnosti slibována už několik let a na kterou možná za mého působení v PS vůbec nedojde, rozhodně ne do roku 2021 včetně. ### Vyjasnění kompetence ředitele věznice povolovat přístup odsouzených k PC a emailu za účelem vzdělávání jejím zakotvením do trestního řádu Ve spolupráci s Helenou Válkovou (ANO), aktuální zmocněnkyní pro lidská práva, její stranickou kolegyní Evou Matyášovou (ANO) a panem Ladislavem Zambojem, členem Výboru proti mučení Rady vlády ČR pro lidská práva jsem připravil můj PN k novele trestního řádu, která čeká na druhé čtení na plénu Sněmovny. Tento návrh by jasně určil, kdo má pravomoc rozhodnout o tom, zda konkrétní odsouzený ve věznici se zvýšenou ostrahou dostane možnost použít PC a poslat z něj email svým vyučujícím v rámci studia na škole, která spadá pod tzv. formální vzdělávání a kam byl odsouzený řádně přijat. V některých věznicích se zvýšenou ostrahou se totiž děje takový nešvar. Odsouzení, kteří jsou přijati ke studiu, pro jeho zvládnutí typicky potřebují přístup k PC a k emailu, aby mohli odesílat zpracované domácí úlohy, případně konzultovat aktuální látku s kantorem. Takže patřičným způsobem žádají ředitele věznice, aby jim to byť jednorázově povolil. Jenže se jim dostává dvou typů odpovědí. Jedním je, že by takové povolení představovalo velké bezpečnostní riziko, protože by toho jednoho extrémně nebezpečného odsouzeného pokaždé muselo k PC eskortovat několik příslušníků, kteří by pak chyběli jinde, což by mohlo umožnit nějakou konfliktní situaci mezi dočasně méně střeženými odsouzenými a jejich zbývajícími strážnými. Mohlo by to dokonce ohrozit zdraví těchto zbývajících strážných na místě konfliktu, což si ředitel nevezme na triko. To je ten horší případ (pevnější argumentace), který muj PN bohužel neřeší — tohle se dá řešit jen zlepšením finančních podmínek příslušníku VS, aby jich byl dostatek a ředitel věznice se pak na jejich nedostatek nemohl vymlouvat. Nebo se jim dostane odpovědi, že žádost o povolení použít PC natož pak email mimo program zacházení nebo jinou standardní výuku, kterou daná věznice poskytuje, nemůže schválit ředitel věznice. A že si mají napsat žádost na Generální ředitelství Vězeňské služby **(dále jen „GŘVS)**, ať to povolí tam. To odsouzení poslušně udělají, ale z GŘVS se jim vrátí informace, že je k tomuto rozhodnutí zcela kompetentní ředitel věznice, kde se nacházejí, takže ať žádají u něj. To oni zkusí znova a kolečko se opakuje s občasnou obměnou argumentu za ten druhý. A takhle furt dokola, dokud to odsouzený nevzdá. GŘVS má celou dobu pravdu, že to má v kompetenci ředitel konkrétní věznice a že to může povolit, pokud bude chtít, ale žádný pokyn k tomu GŘVS nevydalo, protože ředitel musí sám zhodnotit aktuální situaci ve své věznici, takže nemusí povolit vůbec nic. Takový typický ředitel věznice zjevně spíš nechce odsouzeného nechat studovat, protože by to do budoucna mohlo přidělat věznici další práci. Ale zároveň nemůže odsouzenému studium podle zákona upřít, takže cestu ke studiu obstruuje tímhle dvojím způsobem. A kdyby náhodou GŘVS přecejen vydalo pokyn, který by vůči studujícím odsouzeným zmírnil bezpečnostní pravidla takovým způsobem, že by ze svojí cely do učebny s PC mohli jít sami a mohli tam i sedět bez dohledu, protože síť je zabezpečená a monitorovaná, takže by odsouzený při prvním pokusu o zneužií tohoto přístupu o možnost studia nechtějí přijít, apod. Tak má ředitel v ruce pořád zákon o VS, kde se píše, že VS, tedy v dané věznici její ředitel, zodpovídá mj. za bezpečnost a řádný výkon trestu odnětí svobody. Takže stejně nemůže uposlechnout podzákonou normu jakou je pokyn Generálního ředitele VS a porušit tím normu vyšší právní síly. Prostě to není jakkoliv postihnutelné, protože se ředitel může do nekonečna tvářit, že mu jde o to bezpečnostní riziko. Pokud můj PN projde, změní se především to, že se ředitel věznice prostě nebude moci donekonečna vymlouvat, že to nemá v rukou, protože nesmí porušit zákon. Bude muset vybalancovat dvě rovnocenné hodnoty, a tak se nejspíš konečně zamyslí, jak to udělat, aby ty dva nebo tři studující odsouzené (v republice jich jsou jen desítky a věznic máme přes 30) v dané věznici mohl nechat studovat a na bezpečnosti se to nikterak negativně neprojevilo. Může se zdát, že se nevyplatí investovat energii do PN, který může pomoci pouhým pár desítkám lidí zavřených ve věznicích. Nejspíš udělali něco ilegálního a teď se kvůli nim může Vymazal přetrhnout. No, já teda jednak věřím, že jakmile ve vězení půjde skutečně studovat, tak tam postupem času odsouzení o studium začnou mít daleko větší zájem. Dneska naše věznice proste nejsou humánní, ačkoliv si to u nás spousta lidí namlouvá. No a co se toho přetrhnutí týče, celý ten PN napsal pan Zamboj. Já jsem k němu psal důvodovou zprávu a diskutoval jsem jej s paní Válkovou. Takže nakolik jsem se o tom teď hrozně široce rozepsal, až tolik práce ten PN nepředstavuje. Vzdělávání je aktivitou, která je nepochybně v souladu se snahou o rehabilitaci odsouzených, která by měla být ultimátním cílem vězeňského systému. Proto chci návrh podat co nejdříve a zasadit se o jasně vymezené kompetence ředitelů věznic, aby byli nuceni za všechno příjmout opravdovou zodpovědnost, a tím se české věznice posunuly ze středověku kupředu. ### Prevence neuváženého užití nástrojů kyberválky Již delší dobu probíhá vyjednávání o výsledné podobě novely zákona o Vojenském zpravodajství **(dále jen „VZ")**, která má naší armádní rozvědce i kontrarozvědce v jednom údajně umožnit zajistit kybernetickou obranu vlasti tváří v tvář novodobým hrozbám. Všem, kdo viděli citizenfour při takových řečech oprávněně vstávají chlupy vzadu na krku. Ale jaký je teda aktuální stav a co já s tím. V první fázi vyjednávání šlo o to, jaká předloha vůbec příjde z VZ přes vládu do Sněmovny. V zásadě šlo o to, jestli v novele budou ty slibované povinné černé krabičky v sítích operátorů, které měly zkoumat, co se jim zlíbí, aniž by to kdokoliv mimo VZ mohl přezkoumávat nebo kontrolovat. A taky šlo o to jestli budou VZ umožněny tzv. Aktivní zásahy **(dále jen „AZ")**, které v původním návrhu nebyly nijak vysvětleny. Měl jsem to štěstí, že jsem se po boku Ondry Profanta, Františka Kopřivy a Honzy Lipavského měl čas zúčastnit jednoho z kol vyjednávání s pány z VZ, která v této fázi proběhla. Naše schůzka se konala v jedné utajené vilce na blíže nespecifikovaném místě v EU. Po odevzdání telefonů, aby nám v nich laskavě updatovali firmware, a přesunu do jednačky, jsem hned ze startu takticky rozlil kafe z konvičky po podlaze (reálně měli fakt debilní konvičku, ze které si nedokázal nalít ani František, takže to nebylo rukama) a v nastoleném zmatku jsem zaujal místo u stolu, aby neviděli, jak si sedám. Fakt. A teď vážně: Ten den jsme probírali bezpečnost dodavatelského řetězce u hardware nakupovaného státem, ty černé krabičky **(dále jen „sondy")**, a taky možnost provádět AZ. O dodavatelském řežezci ani nemá smysl mluvit, protože tam prostě všichni vojáci věří, že dokud jsou USA naši spojenci, tak není potřeba hardware z USA kontrolovat oproti předem sjednanému schématu a seznamu součástek. Co si pamatuju, tak to byla velká marnost a kluci se na tom celkem hodně unavili, aniž bych si byl vědom nějakého hmatatelného výsledku. Pak jsme si povídali o sondách a z diskuse vyplynulo, že se s VZ všichni operátoři radějí domluví, jaká data v jakém formátu chtějí, aby pro ně tu sondu v podstatě vyrobili sami, aniž by museli mít ve své síti něco cizího a potenciálně nebezpečného. To může znít hrozně, ale vlastně je to asi nejlepší z možných výsledků těch jednání o sondách, Totiž kdyby se operátoři zabejčili, tak by jim tam ty krabičky VZ (podporované vládní koalicí) strčilo tak jako tak, ale tajně a potenciálně nedostatečně kvalifikovaně, což by mohlo způsobit nějakou menší či větší nepříjemnost. Když jsme se dobrali k problematice definice, co je to AZ, abychom se mohli bavit o pravidlech pro jejich provádění, bylo už celkem pozdě večer a já měl z výměny mezi zástupci VZ a Ondrou Profantem pocit, že se v té vzájemné zapálené komunikaci naprosto míjí, protože ani jedna ze stran nechtěla ustoupit ze svojí úrovně odborné znalosti řešené problematiky. Člověk z VZ opakoval sousloví jako sofistikovaný útok, mezinárodní právo, princip bdělosti, proporcionalita a Ondra mu zdatně ale o nic srozumitelněji kontroval slovy jako patchlevel, exploit, breach, zálohování, false flag, open standard, trigger či instance. Pak naštěstí došlo na pauzu na toaletu. Na záchodě jsme se, myslím, sešli všichni kromě Ondry, tak jsem Honzovi a Františkovi sdělil, že nechci dělat dusno, ale že jsem se furt nedozvěděl, co je to ten aktivní zásah, protože slyším jen samé souvztažnosti, ale žádná data, od kterých se odpíchnout.Takže jsem se zeptal, jestli jim bude vadit, když se do toho vložím. Prý beze všeho, ale je otázka, jestli nám to VZ chce říct, když tak mlží. Při příchodu do jednací místnosti jsem rovnou spustil, že jestli můžu, tak bych chtěl poprosit, abychom se krátce vrátili k těm AZ a stručně si zrekapitulovali všechny typy AZ, které mohou být použity. Zajímalo mě, jestli například na případného útočníka můžeme poslat drone strike, nebo budeme zkoušet DDOS, nebo jestli si pro server zajde místní policie na základě telefonátu od VZ, nebo tam vlítne helikoptérou komando VZ a půjde je vystřílet, nebo jestli je budete chtít předhodit národním CERTům, nebo prostě, co všechno může nastat. Na to chlap z VZ reagoval, že v naprosté většině případů dojde jen k tomu, že věc oznámí ozbrojeným složkám státu, ze kterého útok detekují, aby proti němu zakročila místní policie v souladu s tamními zákony. Mám si přestavit hromadu policajtů, jak vypojují a odnáší nějaký věci ze serverovny na chodbu? Ano, k tomu může také dojít, ale primární zbraní, kterou máme k dispozici je schopnost počítač útočníka celý zašífrovat ransomwarem, nebo nějakou podobnou bombou. Takže pokud víme, že se někde chystá podezřelá infrastruktura, tak si tam nachystáme tu svoji bombu a v případě útoku ji prostě jen spustíme. Rozhodně nejde o nějaké násilné akce nad rámec možné domovní prohlídky a odnětí počítače. To nás všechny docela uklidnilo, protože jsme si celou dobu malovali, že to bude hardcore zpravodajský postup s waterboardingem, mazáním identit ze sociálních sítí a laserovým naváděním dronových náletů na neposlušné serverové housingy. Co jsem se ale snažil tímhle vyprávěním ukázat, je to, že skutečně nejsem buhvíjakej ITák, ale pořád jsem dost ITák na to, abych dokázal tlumočit z normalní řeči do IT-linga a naopak. Kdybych tam nebyl, je možné, že by se na to po dalších deseti minutách obě strany vykašlaly, protože by se pánové z VZ prostě nic nedozvěděli a nic by nám neřekli ani oni sami. V druhé fázi vyjednávání už bylo jasné, jakou verzi návrhu vláda předložila v PS k projednání, a že v zájmu možnosti dále ho konkretizovat s cílem dosáhnout kontrolovatelnosti nově vytvořených kompetencí nebo oprávnění VZ, podpoříme průchod novely do druhého čtení a zpracujeme svoji kritiku do několika PN. V rámci této fáze příprav už chci prezentovat jen to, že jsem si díky svojí poměrně idylické zkušenosti z komise pro kontrolu použití odposlechu zvykl na to, že podobná tělesa mají být kontrolována a že je na místě, aby Komise pro kontrolu činnosti VZ kontrolovala i použití AZ, a to bud bezprostředně po provedení daného AZ, nebo ještě před ním. Důvodem z mého pohledu bylo to, že verze návrhu, která přišla po připomínkách do Sněmovny, obsahovala mnohem detailnější formulace, ale stále teoreticky umožňovala pomocí AZ omylem rozpoutat třetí světovou. Válečný stav v ČR lze vyhlásit jen po schválení nadpoloviční většinou obou komor Parlamentu ČR, takže mi přišlo zcela logické pro použití AZ požadovat předem schválení Komisí pro kontrolu činnosti VZ. Tento můj názor zarezonoval ve velké části týmu, který se touto novelou zákona zabývá, ale nakonec se ukázal být zcela neprůchozím. Naštěstí byl můj neprůchozí návrh nahrazen celou sadou podmínek nutných pro umožnění použití AZ. Podmínek, které zahrnují to, že musí už probíhat útok, který je trvalý, nikoliv jednorázový, ohrožuje důležité zájmy státu a je veden pouze v kyberprostoru. AZ pak jako zcela výjimečný prostředek musí sloužit pouze k odvrácení útoku s tím, že konkrétní aktivní zásah musí být vyhodnocen jako jediný možný účinný způsob, který k odvrácení útoku povede. A navíc musí být dán i předchozí souhlas s provedením AZ ze strany ministra obrany. Je tam pak ještě pár dalších podmínek, ale ty už si nepamatuju. Pokud se podaří, aby tyhle podmínky platily v kombinaci s povinnou zpětnou kontrolou AZ v režii Komise pro kontrolu činnosti VZ, tak to bude úplně zlatý. ### Stála komise pro kontrolu činnosti GIBS je ta nejvíc nevděčná práce ze všeho, co jsem ve Sněmovně za to období dělal a dělám. Konkrétně se to projevovalo tím, že jsem dostal podnět od nějakého občana, který byl ze svého pohledu poškozen policistou. Probral jsem to se svým tehdejším asistentem Ivanem Prouzou, který je právník, oba dva jsme tomu věnovali čas a připravili jsme stanovisko, které tomu občanovi typicky dávalo částečně nebo úplně za pravdu. Načež jsme se dozvěděli od Generálního ředitele Dragouna, že pokud si stěžuje občan na postup policisty ve svojí vlastní kauze, tak je to vždycky předáváno z GIBS na státní zastupitelství, aniž by GIBS cokoliv vyšetřovala nebo zkoumala. A je to tak z toho důvodu, že státní zástupce dle trestního řádu povinně dohlíží na dodržování zákonnosti v rámci celého přípravného řízení, takže záleží jen na něm, zda je potřeba zahájit úkony trestního řízení i proti policistovi, který figuruje v témže trestním řízení, nebo ne. Takových případů jsem měl asi jen pět, protože mě postupně přestalo připadat snesitelné nastudovávat podněty, ve kterých moje úsilí nemohlo mít žádný efekt. Ve všech těch pěti případech to totiž dopadlo stejně. Já jsem jasně viděl, že je daný stěžovatel aspoň částečně v právu. Opravdu se mu stala ze strany policisty nějaká křivda, nebo šlo vyloženě o úmyslnou snahu daného policisty jej poškodit. GIBS to ve všech případech bez dalšího předala státnímu zástupci, který v činech dotyčných policistů neshledal žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo ke spáchání trestného činu, a proto GIBS nenařídil zahájit úkony trestního řízení. U případných podání, která stěžovatel zkusil urgovat tím, že je GIBS poslal znovu měla Inspekce ve zvyku je založit takzvaně Ad acta (asi to znamená založení „k mezinárodní obchodní dohodě ACTA", čili do propadliště dějin) nic moc no :-( Generál Dragoun se často tvářil, že interpretace výpovědí je o zkušenostech, a že jeho zkušení vyšetřovatelé na centrále GIBS dovedou takzvaně „kvalifikovaně posoudit", jestli jde o nějaké podání, které opravdu popisuje trestný čin, nebo jestli to je jen nějaka hloupá stížnost na postup policejního orgánu. Podle Dragouna prostě obyčejný smrtelník nemá jak zahájit úkony trestního řízení. Od toho existuje policejní orgán nebo státní zástupce, a světe div se, všichni ti lidé, co si stěžují na GIBS, si stěžují na to, že je státní zastupitelství v nějakém okrese nebo např. některé části Hlavního města podjaté a že nadržuje konkrétním policistům, často právě policejním orgánům daného oddělení PČR. A tohle GIBS samozřejmě řešit nebude, protože ty lidi si stěžují, dokud s nimi probíhá trestní řízení. Jakmile mají pokoj, tak už si nikdo stěžovat nechce. Na tohle jsem reagoval zadáním analýzy právničce Zuzaně Candigliota, která měla posoudit to, jestli je normální, když GIBS bez jakéhokoliv zdůvodnění či vyšetřování posílá stížnosti na konkrétního policistu v kauze, kterou ten policista vyšetřuje, státnímu zástupci, který postup tohoto policisty v dané kauze dozoruje, což jej činí dost pravděpodobně podjatým. A pokud není přímo podjatý, tak přinejmenším nelze věřit tomu, že by byl schopen dohlížet na dodržování zákonnosti tak, jak si to trestní řád žádá a jak to GIBS odhodlaně popisuje. Paní Candigliota tedy vypracovala analýzu, ze které vypadlo, že to ve 100% případů rozhodně normální není. Když jsem s touto analýzou chtěl konfrontovat ředitele GIBS, tak mě předseda komise, pan kolega Mašek poprosil, ať tu stejnou analýzu napřed zadám Parlamentnímu institutu, opatřím si tak prostě druhý názor, a pak se rozhodnu, jestli to pořád ještě chci tomu řediteli GIBS nacpat. Ja jsem wto tedy udělal, Parlamentní institut analýzu vyhotovil a přišel s tou stejnou odpovědí jako Zuzana Candigliota. Tak jsme ty dvě analýzy předali řediteli GIBS. Dragoun na to řekl, že to je úplně šílená představa, že by na základě každého papíru, který jim někdo pošle s nápisem trestní oznámení, zahájili úkony trestního řízení. A dále tvrdil, že kdyby měli zahájit úkony pokaždé, když jim někdo pošle papír. Tak by vlastně neustále měli všichni vyšetřovatelé na sobě 50 takových trestních řízení. Takže by vlastně neřešili nic jiného, než že by chodili po výsleších, protože když už se zahájí úkony trestního řízení, tak se prostě musí konat. No a proto také radši žádné úkony trestního řízení nezahajují, pokud jim to nenařídí státní zástupce nebo na ulici neleží něčí mrtvola. Před tím už se uhýba špatně. Nakonec chci v souvislosti kontrolou GIBS informovat, že do Sněmovny už brzy dorazí novela Zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů, kterou si vydyndal Generální ředitel Dragoun a kterou jsme jako členové komise měli možnost připomínkovat na komisi -- teda až po tom, co jsme se o ní sami dozvěděli a sami jsme ho požádali, aby ji s námi konzultoval, protože jeho to nenapadlo. Já jsem k té novele podal celkem **11** připomínek, což bylo nejvíce ze všech členů komise. A bilance úspěšnosti je taková, že z těch jedenácti mi tři akceptovali a zapracovali. Dvě akceptovali částečně, což znamená, že na jejich základě pouze velmi mírně upravili původní textaci novely. Pak ve dvou případech moje připomínka řešila něco, co tato novela vůbec neřeší, takže to prostě ignorovali. Tyto připomínky nejspíš načtu jako PN, pokud v tomto období ještě dojde na druhé čtení téhle vykutálené novely. Tři z mých připomínek vůbec neakceptovali a žádným způsobem nereflektovali. A jedenkrát došlo k tomu že moje připomínka byla oprávněná, neboť jsem skutečně poukázal na ustanovení, jehož naplněním by GIBS porušila zákon o ochraně utajovaných informací -- za pravdu mi dal i Národní bezpečnostní úřad. Ale ředitel GIBS se zřejmě dokázal s NBÚ domluvit na změně Zákona o ochraně utajovaných informací, která umožní, aby to nové ustanovení v zákoně o GIBS s ním nebylo v rozporu. Vlastně to lze brát tak, že to byla čtvrtá akceptace, protože se podle ní zařídili, ale natolik bizarním způsobem, že jsem rád, že jsem ji radši hodil bokem. Zájemcům můžu poslat dokument s vypořádáním připomínek Komise, ale obecně lze říci, že jsem tlačil na lepší kontrolovatelnost GIBS a vymahatelnost vůle Komise vůči GIBS, což neprošlo. Stejne jako moje snaha zachovat právo zbavit ředitele GIBS mlčenlivosti pro pověřené členy vlády, nikoliv jen pro premiéra. Co jsem naopak já překazil jim je snaha o umožnění vstupu do obydlí bez souhlasu pro příslušníky Inspekce i mimo plnění úkolů Inspekce. Já a Nejvyšší státní zastupitelství **(dále jen „NSZ")** jsme kritizovali, že je to zneužitelné. Já navrhoval obecné dopsání podmínky, že to musí být povoleno výhradně při plnění úkolů Inspekce. Problém je, že Komise není oficiální připomínkové místo, takže oficiálně přijali jen formulaci od NSZ, ve které je tohle nechutné vyšinutí z větné vazby :( „Po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které slouží k naplnění účelu uveden**ému** v odstavci 1 a 2." Zkusím to asi načíst jako legislativně technickou úpravu a do budoucna chci začít gramatiku hlídat u většiny návrhů, co mně (nebo dokonce celému klubu) projdou rukama. Zbytek připomínek, co mi akceptovali, byly už drobnosti, tak je nebudu vypisovat. Závěrem: Na to, že si s náma GIBS tři roky ukrutně vytírá zadek, považuju ty akceptované připomínky za velkej úspěch. ## Regulace samo-pěstování konopí pro osobní potřebu ~~(dále jen „K-POP”)~~ ### (Pokud nemáte čas číst to celé, přeskočte níže na nadpis „Proč vám to celé vykládám”) Mým hlavním úkolem v tomhle volebním období bylo sepsat návrh legalizace samo-pěstování konopí a také ho prosadit. Na konci prvního roku ve Sněmovně jsem (spolu s celým tehdejším legálně-regulačním týmem) podle plánu dodal kvalitní a tvrdými argumenty podložený návrh novely Zákona o návykových látkách **(dále jen „ZoNL”)**, který by umožnil pěstování, sklizeň, sušení i zpracování 5 rostlin konopí každému bezúhonnému, plnoletému občanovi. Ten byl v pořadu jednání Sněmovny zařazen tak hluboko, že by se na něj samo od sebe prostě nikdy nedostalo. Bylo proto jasné, že budeme muset Sněmovnu žádat o předřazení někam dopředu. Jakub Michálek mi jako předseda klubu tehdy řekl, že si to budu muset navrhnout přímo na plénu PS, protože se to prý jako návrh na grémium nehodí svojí kontroverzností. První pokus, který jsem učinil, očekávaně selhal. Aspoň jsem se ale dozvěděl, že Ministerstvo zdravotnictví **(dále jen „MZd”)** „už brzy” přijde se svojí vlastní novelou ZoNL (více v dalším bodu) a že jakmile se to stane, tak bude možné využít nepsaného pravidla, že různé novely stejného zákona se projednávají zároveň. Na paměti jsem měl zkušenost z prvního roku v PS, že navzdory mnoha schůzkám s ministrem Vojtěchem, kde se tvářil otevřený diskusi o detailech, bylo zcela nemožné vyjednat s ním jakýkoliv kompromisní návrh, který by podpořil. Díval jsem se na to i z hlediska, že voliči 45+ hnutí ANO konopí nechtějí (tvrzení prof. Válkové), stejně jako z hlediska, že by to naopak velká část našich voličů považovala za jasný důkaz, že máme v PS skutečnou moc a má smysl nepřestávat nás volit. To se jim rozhodně nehodilo před euro-volbami a po nich podle všeho také ne. Z těchto důvodů se mi šance prostě Sněmovnu přesvědčit k podpoře předřazení jevila jako nulová. Takže jsem se rozhodl počkat na vládní novelu (její text byl dávno hotov) a čas využít tím, že k ní připravím PN. Ach, jak to bylo naivní. To „už brzy” se po chvilce změnilo na „v prosinci 2019”, pak na „v březnu 2020” a nakonec k předložení jejich novely došlo až po intervenci Jaroslava Faltýnka. Ten po schůzce s Radkem a se mnou, kde jsme mu sdělili, že máme k jejich novele připraveny PN ze kterých budou prachy na daních, ale že musí konečně být projednána v PS, zařídil její předložení do PS. Psal se květen roku 2020 a ČR se nacházela uprostřed prvního kola koronakrize. Na následující schůzi jsem proto u pultíku ve Sněmovně zvolal „KONEČNĚ JSME SE DOČKALI” a požádal o zařazení naší novely za tu jejich. Podle informací, které mám, to tehdy nezařídil Faltýnek. Prý klub ANO v klíčové chvíli oběhl Patrik Nacher, který mi na začátku roku 2020 slíbil pomoc s ukončením kriminalizace samo-pěstitelů. Ať už tak nebo tak, hlasováním byl můj návrh schválen. Měl jsem radost, bylo to tam. Jenže ta schůze skončila o pár dní dřív, na vládní novelu se nedostalo a na tu naši tím pádem taky ne. Hned na to začaly sněmovní prázdniny a bylo po srandě. Během prázdnin se předseda Sněmovny pokusil nenápadně náš návrh přeřadit zpět do chumlu návrhů z pohledu času bez naděje na projednání, ale Jakub se mu ozval a návrh byl přeřazen zpět za vládní novelu. Záříjová schůze přinesla nejvýrazněji stresující moment v mým životě. Na konci měsíce, konkrétně 6 dní před poslední středou v měsíci, kdy byla šance na projednání obou novel, proběhl ten cluster-fuck s COVID pozitivní primátorkou Brna. Od pátku jsme se všichni izolovali. V neděli jsem si v Brně zařídil rychlo-test, který byl negativní, takže jsem následně mohl vyrazit s FFP3 respirátorem do Prahy. Na pondělním klubu jsem se dozvěděl, že konopí v tom týdnu určitě projednáno nebude z důvodu nějakých ukecaných bodů. Byl jsem proto zařazen mezi poslance, co měli zůstat doma. V úterý těsně po začátku schůze se mi ozval tajemník klubu, že sice ve středu konopí určitě nebude, ale teoreticky by mohlo být večer v úterý, pokud nedojde ke schválení konkrétního návrhu k pořadu schůze. Sotva jsem si to přečetl, napsal mi znovu, že ten návrh byl schválen a tím pádem konopí nebude. Po čtvrté odpoledne mi zavolal Mikuláš. Bylo to tak půlhodinu po tom, co jsem si s přítelkyní domluvil společně strávený večer, abychom si vynahradili dva týdny, kdy jsem řešil petici o zbraních v Ústavě a absolutně se jí nevěnoval. Mikuláš mi sdělil, konopí nakonec možná fakt bude na několik málo minut otevřeno, protože došlo k přerušení jednoho ukecaného bodu do 17.00, následovat měla jen nějaká kratičká záležitost a pak mělo být naše konopí. Kontroval jsem, že tam je přece ta vládní novela zákona o zdravotních pojišťovnách a pak ještě novela, takže se na náš návrh nemůže dostat. Jenže ministr zdravotnictví vůbec nebyl ve Sněmovně, protože s tím nepočítal. Takže se jeho body měly přeskočit, jak jsem se dozvěděl, a mělo se jít na naše konopí. Mikuláš se mě zeptal, jestli se můžu oblíct do montérek a dorazit do Sněmovny. Měl jsem na to něco jako 15 minut. Byl jsem zrovna na poště a montérky doma. Se srdcem v krku jsem mu řekl, že není žádná šance na světě i kdybych měl vrtulník. Poprosil mě, ať mu povykládám klíčové body toho návrhu a že to když tak vezme za mě. To jsem udělal a pelášil jsem domů zapnout si stream z PS. Viděl jsem akorát, jak předsedající z vlastní iniciativy vyhlásil přestávku do 17.00, kterou jsme si my prostě dovolit vzít nemohli, protože to bylo naše konopí, co jsme kolem něj pořád fňukali, že se ještě neprojednalo, že jo? Pokračoval ten přerušený bod, ale nabral mnohem většího spádu než kdokoliv očekával. Znovu se mi ozval tajemník, že bych měl přece jen dorazit do Sněmovny, protože se na to konopí fakt může dostat. Už jsem se šel oblékat, když mi přišla zpráva od jednoho člověka z hnutí ANO, že ministr sice nebyl, ale už jede do Sněmovny, takže se bude projednávat zákon o pojišťovnách a ten je dlouhý a nejspíš tím skončí jednací den. Oznámil jsem to tajemníkovi, ten řekl, že tím pádem záleží jen na tom, jestli někdo nenavrhne jednání po 19.00. Mikuláš pak šel za Faltýnkem zjistit jaká je tam nálada, a ten mu sdělil, že klub toho má dost a že chtějí jít domů normálně. Nakonec se nedostalo ani na ty pojišťovny a tenhle ultra-nervák mi skončil. Po tomhle zážitku, kdy po třech letech čekání na konkrétní diskusi na plénu v pozici předkladatele návrhu mi ta diskuse málem utekla kvůli COVIDu, pak na ni neměla vůbec dojít řada, pak zas možná jo, pak ne, pak jo, ale pošta, takže Mikuláš zaskočí, pak to teda není potřeba, pak ale zas možná dojde řada z jiného důvodu, takže odvolám večer s přítelkyní a jdu se oblíct, pak zase dostanu info, že teda nakonec nejspíš ne, ale pokud se to protáhne po sedmé hodině, tak aji jo, ale nakonec opravdu teda fakt vůbec ne... jsem se normálně třepal jako uzlíček nervů a do smíchu mi fakt nebylo. Jedna věc mě ale dostala, Sněmovna se prostě vlivem pandemie dostala do takového režimu, že i ta nízká předvídatelnost, na kterou jsme už byli celkem zvyklí, se stala luxusem, který nám už po zbytek období nemusí být dopřán. Na to jsem si volal s Patrikem Nacherem, který byl vzteky bez sebe, že přemlouval celý klub ať se ta schůze protáhne až po to konopí, aby se to projednalo, protože jinak už na konopí prostě letos nedojde. Myslel jsem, že přehání, protože předvídal nějaké body programu, ale předvídatelnost jsem před chvílí zavrhl jako nefunkční koncept. Určitě se to nějak udělá, jen to teď nevíme jak. No a pak proběhla aféra Rio a zabila šanci na konopí na říjnové schůzi. Přišla ta listopadová a s ní první čtení státního rozpočtu, které vždycky všechno zasekne. Chvíli to vypadalo, že se najde jiná příležitost na popud pana Faltýnka, tak jsem na to opět naskočil, ale nakonec se s Jakubem nedomluvili. Takže i tahle šance zmizela v nenávratnu, a já musel dát Patriku Nacherovi za pravdu, že to nevypadá dobře. Navíc jsem řešil, kdy nejpozději se s konopím musí začít, aby byla šance ho vůbec projednat. Odpovědí mi bylo „Nejpozději leden, ale to už není jistý, takže možná spíš prosinec.” ### Proč vám to celé vykládám Ve světle téhle informace, na které je mezi poslanci různých stran celkem shoda, jsem prostě zavrhl myšlenku, že vůbec dojde na první čtení mnou podaného návrhu. Snaha být tvrdohlavým nositelem tohohle tématu, který chce projednání konkrétní novely, by jeho řešení spolehlivě zablokovala. Proto jsem dne 11. 11. (jednou brňák, dycky brňák) hned po tom posledním pokusu Jakuba Michálka instruoval, ať už se o zařazení naší novely nesnaží a místo toho už tlačí jen na projednání vládní novely, která je klíčová pro podnikání v oblasti technického konopí **(dále jen „TK”)** a v oblasti konopí pro léčebné použití **(dále jen „KLP”)**. Samo-pěstovací návrh tam samozřejmě načtu ve formě PN, takže se nikam neztratí. Jeho úspěch je nicméně velmi nepravděpodobný, protože se pro hnutí ANO stal otázkou strategického významu. Pan Faltýnek Jakubovi opakovaně řekl, že pokud dojde k zařazení obou novel, tak tu naši „zaříznou”. Je totiž realitou této Sněmovny, že ANOnisti mají škodolibou radost, kdykoliv mohou zabít některou z 20 priorit, se kterými jsme kandidovali do PS. Ani se tím nikterak netají. Prostě nám jako malé děti často ukazují, že mají moc dělat s našimi návrhy, co se jim zlíbí. Naštěstí mají příliš malou fantazii a odvahu na to, aby v otázce konopí dokázali současný stav ještě zhoršit. Zároveň jej až tak úplně zhoršit nechtějí, protože konopí někteří z nich určitě sami užívají (statisticky minimálně takových pět členů jejich klubu), a ti podepsaní pod naši novelu to nejsou, těch jsem se ptal. Ta snaha zajistit, abychom si přiznali, že bez nich prostě své klíčové návrhy neprosadíme, jim od začátku leze z kalhot jako ta sláma, která leze z bot jejich šéfovi. Naštěstí si z toho klub od začátku období nic nedělal a ukázal jim, že návrhů, i těch klíčových, prosadíme dostatek, aniž bychom jim museli líbat prsten. O to vtipnější je, že vlastně nemají ponětí, kolik našich návrhů jejich vlastní kolegové potichu zanesli do svých návrhů, aby navzdory přesně opačnému zaměření celého hnutí aspoň sem tam změnili věci k lepšímu. Jsou takové návrhy i mezi těmi, které poslanci ANO načtou k vládnímu konopí? Řeknu jen tolik, že Piráti se dovedou schovat kdekoli. Zastavit nás může jen vlastní strach. Ten já nechal, ať se třepe u streamu z PS jako uzlíček nervů. Mně už totiž není k ničemu :) *Zbytek svojí činnosti zkusím popsat už zase co nejvíc stručně.* ### PN k vládní novele měnící pravidla pro výrobu KLP Jak jsem psal výše, vláda předložila PS novelu ZoNL. Čekali jsme na ni jen rok od chvíle, kdy o ní t.č. ministr Vojtěch řekl, že brzy bude předložena. Připravili ji s cílem kontrovat naši konopnou novelu. Konkrétně tak, že potřebu umožnit dospělým samo-pěstování konopí mediálně překryli a nadále překrývají svojí údajnou snahou o zvýšení dostupnosti konopí pro léčebné použití. Píšu „údajnou snahou”, protože v tom návrhu udělali dobře jen to, že státní konopné agentuře odebrali kompetenci řešit dovoz a vývoz KLP. To způsobí, že tuto činnost bude schvalovat SÚKL stejně jako u jiných léčiv. MZd tak po šesti letech reagovalo na kritiku, která jim byla sdělována od roku 2013. Všechno ostatní v této novele jsou buď nesmysly, nebo definice pojmů, které ty nesmysly umožňují zakotvit. Ty nesmysly budeme muset opravit, jakmile to bude průchozí. Nicméně, pokud se chceme s konopím pohnout kupředu, tak je novelizace ZoNL každopádně nezbytná. Naštěstí lze ty nesmysly ještě pořád nějak obejít tam, kde jsou na překážku. S trochou štěstí v prosinci ANOnisti konečně popoženou její projednání, protože už k ní Piráti nebudou lepit ta „otravná“ lidská práva v podobě prvního čtení samo-pěstovací novely, jak jsem psal výše. Pokud chce vláda stihnout projednat svoji novelu v tomhle období, musí jí pomoci k projednání nejpozději v lednu, spíš ale už v prosinci, což klíčoví hráči *~~(zdravím všechny, kdo prohráli hru)~~* dobře vědí. No a až k tomu dojde, načtu do ní sadu ruznych PN. O co přesně půjde? * zrušení zákazu izolovat konopnou pryskyřici, tedy faktické umožnění výroby výtažků (extraktů) z TK, a jejich dalšího zpracování bez povolení k zacházení **(dále jen „PvZ”)** vydaného Inspektorátem omamných a psychotropních látek MZd **(dále jen „IOPL”)** — toto jednání dnes zákon staví na stejnou úroveň jako např. výrobu heroinu nebo kyanidu * rozšíření výčtu účelů pro které je možné pěstovat TK o účely potravinářské a kosmetické — tím by bylo umožněno pěstovat TK za účelem výroby potravin nebo kosmetiky pod podmínkou dodržení standardů platných pro výrobu těchto produktů z běžných surovin * zavedení pojmu „technické konopí” do ZoNL (dnes zákon mluví o „rostlinách konopí s obsahem látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů **(dále jen „THC”)** do 0,3 % hmotnosti suché rostliny”), který bude mimo jiné odvozen od nového limitu pro obsah THC, který bude po vzoru Švýcarska do 1 %. Celá definice pojmu TK bude vypadat tak, že jde o odrůdy: * rostlin konopí ze společného katalogu odrůd EU nebo — u těchto odrůd byl už během procesu jejich registrace mnohokrát ověřen obsah THC do 0,3 % s tím, že byly pěstovány v zeměpisných podmínkách, ve kterých byly vyšlechtěny. Takže, pokud dojde k jejich pěstování v jiných podmínkách, nebo se stane, že jsou v některém roce vystaveny abnormálnímu množství slunečního záření nebo srážek, mohou tento limit přesáhnout. V Itálii kvůli tomuto fenoménu stanovili hranici obsahu THC na 0,6 %, aby nedocházelo ke kriminalizaci pěstitelů TK. Z toho lze vyvodit, že ani ve velmi teplých zeměpisných podmínkách nemůže při pěstování těchto odrůd na poli obsah THC přesáhnout limit 1 %, pročež nedává smysl neustále jej kontrolovat u konkrétních zemědělců, kteří pěstování zodpovědně hlásí celní správě a dokládají k tomu povinně odrůdu včetně původu použitého osiva * rostlin konopí s obsahem THC do 1 % hmotnosti suché rostliny — to umožní pěstování odrůd s komerčně zajímavými obsahy účinných látek a umožní to i úspěšnější a méně rizikové šlechtění dalších odrůd * zrychlení výdeje licencí na pěstování KLP, opravení novelou předvídaných posloupností, ve kterých pěstitel žádá o certifikaci správné výrobní praxe **(dále jen „GMP”)** a správné pěstitelské praxe **(dále jen „GACP”)**, stejně jako o vydání PvZ nebo licence k pěstování KLP včetně jasného rozlišení činností, na které je potřeba certifikace GMP a na které GACP — v novele je na několika místech vyžadováno doložení PvZ v rámci žádosti o certifikaci, bez které není možné požádat o PvZ, na jiných místech je vyžadována certifikace GMP pro činnosti spojené čistě s pěstováním KLP a certifikace GACP nebo obě z těchto certifikací pro činnosti, které jsou ryze výrobního charakteru, aby toho nebylo málo, úředníkům je pro vydání licence k pěstování KLP stanovena lhůta 4 měsíce, přičemž podání patřičné žádosti předchází udělení PvZ a přinejmenším jedné z certifikací GMP nebo GACP, což představuje investici v řádu milionů korun do vybavení a mezd nezbytného personálu. Už pro tyto dílčí kroky jsou dostatečně dlouhé lhůty, a při rozhodování o samotném vydání licence navíc už není o čem přemýšlet * odstranění zbytečné limitace v definici pěstebních prostor spočívající v podmínce pevné střechy — kvůli této podmínce dnes není umožněno pěstovat KLP v klasických sklenících či sklenících s možností automatizovaného zatmění střechy či přísvitu umělým osvětlením * zajištění možnosti hromadné výroby extraktů z KLP coby léčivých látek určených pro výrobu individuálně připravovaných léčivých přípravku **(dále jen IPLP)**, tedy podle receptu rozvážených dávek extraktů z KLP, s obsahem účinných látek v poměru odpovídajícím IPLP s obsahem KLP — IPLP s obsahem KLP jsou dnes konkrétním pacientům připravovány tím způsobem, že lékárnice odváží receptem stanovené množství konkrétní odrůdy KLP do krabičky, na kterou napíše, co obsahuje. Problém je, že KLP není podle zákona určeno pro další zpracování, nýbrž jen pro přípravu IPLP s obsahem KLP * no a nakonec i to umožnění samo-pěstování malého množství psychoaktivního konopí pro osobní potřebu dospělých osob, o jehož osudu jsem se široce rozepsal výše ### Zdaněný trh s konopím - kontrola a prevence Ačkoliv předchozí dva body považuji aktuálně za zásadní, mým hlavním cílem v oblasti zacházení s konopím je funkční regulace trhu s konopím. Tato regulace by měla na základě aktuálního vědeckého poznání regulovat pěstování, zpracování, výrobu, balení, značení, prodej, držení či přepravu konopí a konopných produktů, a to způsobem odpovídajícím zdravotním či společenským rizikům a souvislostem těchto činností s danými jasně vymezenými kategoriemi zmíněného zboží. Protože jde ale o téma ekonomicky, behaviorálně i legislativně komplexní, zajistil jsem od poslaneckého klubu, od sponzora a taky ze svého platu prostředky na tvorbu **hodnocení dopadů (dále jen „RIA”) regulace** trhu s konopím. Ve spolupráci s Ing. Jankou Michailidu a mým asistentem Mgr. Davidem Albrechtem, se nám podařilo sestavit tým, ve kterém jsou mimo jiné odborníci z oblasti adiktologie (celý tým povede adiktoložka aktuálně působící v Austrálii, **Ing. Vendula Běláčková, Ph.D.**), práva (legislativec poslaneckého klubu Pirátů **Mgr. Martin Archalous**) a ekonomie (**doc. Libor Dušek, Ph.D.** z UK). Pod zkratkou RIA si asi představujete různé věci. Na ministerstvech v ČR se typicky zkratkou RIA popisuje text, který se pokouší více či méně objektivně zhodnotit již sepsaný zákon nebo novelu, na které už ministr nechce nic měnit. Místo toho by se RIA mělo snažit zhodnotit jednotlivé zcela odlišné možnosti řešení problému, jehož odstranění je skutečným cílem připravované regulace. Abychom tedy neztráceli čas tvorbou něčeho, co nás jen poplácá po zádech, jak jsme tu regulaci trhu skvěle vymysleli, nechybí v našem týmu ani metodický guru tvorby poctivých hodnocení dopadů regulace z organizace České hodnoty, **Mgr. et Mgr.Marek Havrda, Ph.D.** Tato skupina do konce dubna 2021 vypracuje výše zmíněnou dopadovou studii, na níž následně postavíme text legislativního návrhu. Ten chceme mít nachystaný na přelomu května a června příštího roku. Věřím, že tato metoda přípravy návrhu eliminuje množství potenciálně problematických bodů jeho implementace a umožní nám výsledný návrh skutečné legální regulace konopí pro plnou šíři možných využití v příštím volebním období prosadit bez větších potíží. ### Putovní seminář o aktuálních legislativních návrzích i dlouhodobé vizi Pirátů **MOŽNÁ TÉMATA SEMINÁŘŮ: TK, KLP a Konopí pro osobní potřebu, kontrola činnosti GIBS a kontrola použití odposlechu a sledování osob NONSTOP PORADENSTVÍ ONLINE: pro trestně stíhané, pro osoby potýkající se s rizikovým návykovým chováním, taky pro začínající pěstitele TK a KLP i pro studenty** Jak si mnozí z vás už asi všimli, když zrovna není COVID, tak jezdím po republice do různých zařízení, kde si chtějí popovídat o tématech, kterým se věnuju. Vnímám totiž, že kolem regulace konopí i psychotropních látek obecně panuje extrémně mnoho nepřesných informací a i kompletních bludů, které když necháme zahnívat a množit se, stanou se reálně zdraví či životu nebezpečnými stereotypy, ze kterých je později extrémně těžké některé uživatele vylákat do světla objektivních informací. Proto jsem se už v okamžiku zvolení do PSP rozhodl, že budu pořádat kamkoliv mě pozvou a mluvit tam o čemkoliv z toho, co řeším nebo plánuju řešit, ačkoliv by mělo jít i o věci, jejichž legalita je zatím v nedohlednu. Pokud totiž jako strana přestaneme posouvat tzv. Overtonovo okno, můžeme se na idealismus rovnou vykašlat, protože po cestě zpohodlníme, přestaneme se dále rozvíjet, a zaostaneme až se staneme součástí problému, nikoli řešení našich problémů. V případě, že mě umístíte na volitelné místo kandidátky, dostanu se do Snemovny za rok znovu a putovni seminar bude tomu se dostanu do Sněmovny znovu, můžu s jistotou (hraničící s covidem) říct, že budu objíždět republiku i nadále a hlásat tak evangelium svobodného poznání a laskavého sdělování kacířských myšlenek, které nám v Pirátech případají jasné, běžné i samozřejmé.